Dne 11. září 2024 vydal Ústavní soud pod sp. zn. Pl. ÚS 23/24 přelomový nález, který se zaměřuje na problematiku vypořádání tzv. vnosů do společného jmění manželů (tj. investic jednoho z manželů na společný majetek). Tento nález výrazně ovlivňuje stávající absurdní praxi Nejvyššího soudu v otázkách majetkových sporů manželů a přináší naději na spravedlivější přístup k finančním vnosům jednoho z manželů.
Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval, že Nejvyšší soud v několika rozhodnutích (jimiž doposud byly vázány všechny nižší soudy) nerespektoval platné právní předpisy týkající se vypořádání společného jmění manželů.
Nejvyšší soud doposud v rozporu s výslovným zněním zákona vykládal, že nedošlo-li k uzavření jiné dohody (a v případě manželství taková dohoda nebývá uzavírána zpravidla vůbec nikdy), měl manžel při vypořádání společného jmění právo právě na vypořádání své investice v takové výši, v jaké (třeba před mnoha desítkami let) do společného majetku investoval. Pokud jste tedy jako manžel nebo manželka před padesáti lety ze svých výlučných prostředků zakoupili pro rodinu dobře vybavený dům v tehdejší hodnotě 100.000,- Kčs, máte dnes, při vypořádání, nárok na vrácení 100.000,- Kč, byť stejný rodinný dům má hodnotu stonásobně vyšší. Jakkoli šlo na první pohled o výklad neuvěřitelný, Nejvyšší soud ho dlouhodobě zastával a nižší soudy jím byly vázány. Ústavní soud to nyní, doufejme že s konečnou platností, změnil.
Podle Ústavního soudu je zásadní brát větší ohled na to, co jeden z manželů do společného jmění přinesl, a to nejen z hlediska majetku, který vlastnil před uzavřením manželství, ale i z hlediska jeho finančních vnosů a přínosu během manželství. Soud proto vyzval k důslednějšímu respektování zásad vycházejících z občanského zákoníku, zejména s ohledem na princip spravedlnosti a rovnosti.
Tento nález představuje přelomový pokrok pro všechny, kteří se v rámci rozvodu či jiného majetkového vyrovnání setkávají s problémy při uznávání svých vnosů do společného jmění manželů. Ústavní soud jasně stanovil, že ignorování těchto vnosů a jejich spravedlivé valorizace v průběhu manželství je v rozporu se zákonem a že soudy mají povinnost při rozhodování pečlivě zkoumat všechny okolnosti případu.
S ohledem na tento nález je pravděpodobné, že dojde ke změnám v postupech nižších soudů, které budou muset při vypořádání společného jmění manželů více dbát na jednotlivé vnosy a přínosy obou stran. Tento krok směrem k vyšší spravedlnosti v rozhodování posiluje právní postavení manžela, který do společného majetku investoval vlastní prostředky v míře vyšší, než druhý z partnerů.
Nález Pl. ÚS 23/24 představuje významný milník v české soudní praxi týkající se majetkových vztahů mezi manžely. Ústavní soud v něm jasně vytyčil cestu k tomu, jak mají
být zohledňovány vnosy do společného jmění, a připomněl, že ani Nejvyšší soud nemůže přetvářet zákon v rozporu s jeho smyslem a zněním.