Před časem se na mně obrátila s žádostí o právní pomoc klientka, kterou mohu označit jako typický příklad toho, co již v tuzemsku zažil nejeden zaměstnanec. Byla to matka samoživitelka, která se po několika letech práce u svého zaměstnavatele ocitla v nepříjemné situaci. Její zaměstnavatel se rozhodl ukončit pracovní poměr, a to způsobem, který pro klientku vypadal na první pohled jako s právem souladný, byť pravý opak byl pravdou.
Klientka u svého zaměstnavatele pracovala několik let. Byla spolehlivou zaměstnankyní, která do práce dávala maximum, a její pracovní výkony byly nadstandardní. Avšak po několika změnách ve vedení firmy se situace zkomplikovala. Klientka se stala nepohodlnou a nové vedení pro ni již nemělo místo. Po nějaké době přišel od zaměstnavatele návrh na ukončení pracovního poměru.
Namísto výpovědi byla klientce nabídnuta dohoda o ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů. Tato dohoda však obsahovala jedno zásadní ustanovení: klientka se výslovně vzdávala nároku na odstupné, které jí ze zákona náleželo. Pod psychickým nátlakem a za typicky nepříjemných okolností, které bývají s ukončením pracovního poměru spojeny, klientka dohodu podepsala v domnění, že to jinak nejde.
Nedlouho po podpisu dohody se na mne klientka obrátila s prosbou o posouzení, zda vůči ní zaměstnavatel postupoval správně. Přestože mou pomoc vyhledala, klientka byla přesvědčena, že i kdyby jinak nárok na odstupné měla, tím, že se ho v dohodě o ukončení pracovního poměru vzdala, možnost vyplacení odstupného v jejím případě reálně neexistuje.
O to více byla klientka následně překvapena, když jsem ji informoval, že má jako zaměstnanec při ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů nárok na odstupné, které je stanovené zákonem. Tento nárok je nepřekročitelný a nelze se ho platně vzdát, ani kdyby to bylo výslovně uvedeno v dohodě, kterou zaměstnanec podepíše. Právě na základě této skutečnosti jsem klientce doporučil odstupné po bývalém zaměstnavateli právně vymáhat.
Přestože nás zaměstnavatel v první fázi sporu odmítl, po dalším jednání nároky klientky uznal a uhradil. Ani sebelepší doložka pojatá do textu dohody o ukončení pracovního poměru totiž nemůže vyloučit zákonný nárok zaměstnance na odstupné. Pro klientku byl tento výsledek sporu nesmírnou úlevou i velkým vítězstvím. Ukázal, že i když se zaměstnavatel snaží obcházet práva svých zaměstnanců, české právo zná nástroje, jak zaměstnance ochránit.
Tento příběh má několik důležitých poselství, která bych s Vámi rád sdílel:
- Důkladně si pročtěte všechny dokumenty, které podepisujete – i když může být situace stresující a zaměstnavatel na vás tlačí, je důležité věnovat pozornost každé doložce a formulaci. Pokud něčemu nerozumíte, nepodepisujte nic hned a obraťte se na odborníka.
- Nebojte se konzultovat situaci s právníkem – v mnoha případech si zaměstnanci nejsou vědomi svých práv, nebo jim zaměstnavatel předkládá jednostranné či zavádějící informace.
- Odstupné je nárok, který nelze obejít – pokud je pracovní poměr ukončen zaměstnavatelem z organizačních důvodů, zákon zaměstnanci přiznává nárok na odstupné. I když podepíší dohodu, v níž se tohoto nároku zříkají.
- Nevzdávejte se – třebaže může být cesta ke spravedlnosti dlouhá a složitá, vždy stojí za to bojovat za svá práva.
Pokud se ocitnete v podobné situaci, obraťte se na mě, pomůžu Vám!